For orders outside the Czech Republic, choose Google translate or write to ohuml@kamykdaunen.cz

Z historie zpracování peří v Kamýku nad Vltavou

Výpis z kroniky Kamýku nad Vltavou

                Podařilo se nám získat unikátní archivní materiály z kamýcké kroniky, a tak vám přinášíme zcela jedinečný pohled do historie zpracování peří v obci Kamýk nad Vltavou.

Majitel koloniálního obchodu a hostince v Kamýku č. p. 51, místní oblíbený rodák Petr Meduňa, zemřel v roce 1914. Obchod a hostinec po něm převzal jeho prvorozený syn Cyril Meduňa. Po konci první světové války rozšířil předmět podnikání a mimo koloniálního obchodu a hostince, začal od chovatelů vykupovat surové kůže. O nějaký čas později, dostal od obchodníka z Votic radu, aby své podnikání rozšířil o výkup peří. Cyril se naučil jak s peřím správně pracovat a započal tak více než stoletou éru zpracování peří v obci Kamýk nad Vltavou. Vykupované peří původně svážel koňským povozem společně s místním kočím Tomáškem.

kamyk8

Zdroj obrázku: https://www.stara-vltava.cz/gal/kamyk.html

Vykoupené peří se upravovalo ručně, kůže se třídily a byly prodávány k dalšímu zpracování nejrůznějším podnikům. Suroviny se nakupovaly i ze vzdálenějších oblastí okresu Příbram i Benešov. Před druhou světovou válkou a během ní, se začaly k přepravě používat dva nákladní automobily, což v té době nebylo vůbec běžné. V meziválečném období obchod s kůžemi a peřím natolik stoupl, že docházelo k nákupu i z dalších části Čech a dokonce i Moravy. Během války byly pořízeny první stroje na čištění a sušení peří.

Výrobní činnost byla prováděna nejdříve v adaptovaných prostorách v domě č. p. 51 v Kamýku nad Vltavou. V roce 1943 byl provoz rozšířen i od objektu tzv. Manství, kde byla zřízena strojní prádelna peří. V té době se již vyrábělo i ozdobné barevné peří, které sloužilo k ozdobám klobouků a jiných pokrývek hlavy. Během války nalezlo v podniku práci 30 až 40 zaměstnanců.

Manství

Zdroj obrázku: https://www.stara-vltava.cz/gal/kamyk.html

V roce 1945 došlo k požáru hlavního objektu č. p. 51, který svou nerozvážností způsobil teprve sedmnácti letý mladík. Po požáru, než došlo k rekonstrukci, byl na pravém břehu Vltavy zakoupen dřevěný objekt od sedlčanské firmy Burian. Tato společnost během války přemístila do Kamýku tesařskou výrobu. Ve stejném období došlo k zakoupení dřevěných ubikací, které rozšířily stávající objekt.

Pan Cyril Meduňa své podnikání vedl pod těmito označeními: „Povltavská továrna na zpracování peří“ a „Cyril Meduňa-Velkoobchod surových kůží.“ Bývalý hostinec byl zrušen a koloniál přesunut do domu č. p. 26 u Ulmanů, kde jej převzal rodák z Kamýku Karel Brodský.

 editor-29-225-cs_1

Zdroj obrázku: www.obeckamyk.cz

Po roce 1948 byl podnik znárodněn a přešel pod Baťovy závody, zřejmě proto, že stále docházelo k obchodu s kůžemi. Správcem se stal Vladimír Pelc, který do Kamýku přišel až z dalekého Zlína. Rok na to však došlo k rozdělení výroby. Obchod s kůžemi byl z Kamýku odloučen a zpracování peří přešlo pod tzv. Sběrné suroviny.

Brzy na to došlo k sjednání nákupu peří z NDR a vyjednání zpracování čínského peří, a proto bylo nutné další rozšíření provozu. Řešením byla přístavba zděné budovy skořepinového tvaru na pravém břehu, ve které byly namontovány třídičky peří zakoupené v Německu. Tyto stroje byly instalovány vlastními pracovníky, a to strojníkem Josefem Kolínem z Kamýku a tesařem Dvořákem z Drážkova. Oba pracovali dle technické dokumentace vytvořené samotným Cyrilem Meduňou a Václavem Čechem, také rodákem z Kamýku. Další různá zařízení byla dovezena z pohraničí, z uzavřených a demontovaných továren. Jednalo se o zařízení z textilních továren, které nešlo jinak využít.

Jak jsme psali výše, zpracování peří přešlo po roce 1948 pod státní podnik Sběrné suroviny. Prvním vedoucím provozovny se stal ekonom Justin Skalický. Po jeho smrti převzal vedení Václav Čech, který ve funkci setrval do roku 1955 a poté na místo nastoupil Karel Cipra. Po čtyřech letech ve funkci předal své místo Josefu Vlkovi, který v Kamýku pracoval až do roku 1976, kdy odešel do důchodu. Během funkčního období Josefa Vlka došlo v roce 1961 k přesunu závodu v Kamýku pod Pražské drůbežářské závody.

Počátkem sedmdesátých let začalo v Československu průmyslové pěstování drůbeže a nákupu peří z Maďarska, Polska a Rumunska, což vedlo k nutnosti rozšíření výroby na zpracování peří. Volba padla právě na Kamýk, a tak byl dne 29. 11. 1968 byl položen základní kámen stavby nového závodu na pravém břehu řeky Vltavy. Přepokládané náklady byly stanoveny na 22 milionů Kčs a stavba měla být dokončena v roce 1971. Stavební práce prováděl stavební závod ZRUP Příbram. Práce se protáhly do roku 1973, kdy byly v novém závodě uvedeny do provozu čističky, odprašovačky a třídičky peří. K praní v té době stále sloužil starý objekt na levém břehu. Prádelny do nového provozu byly přemístěny v roce 1974. Nakonec do nové budovy přešla i administrativa.

Během roku 1979 byla zahájena produkce hotových polštářů a zavedla se výroba některých lůžkovin průmyslovým způsobem. V závodě pracovalo kolem 90 zaměstnanců. V roce 1980 se vyrobilo zboží za 38 240 000 Kčs.

                Více než stoletá tradice zpracování peří v Kamýku nad Vltavou trvá dodnes. Společnost Kamýk Daunen se postupně rozvinula do komplexního a moderního zpracovatele peří a výrobce rozmanitého portfolia přikrývek a polštářů té nejvyšší kvality. Neustále se rozvíjíme, zlepšujeme a ročně zpracujeme více než 3000 tun peří. Tradice překonala staletí.